Kniha zve k zastavení nad tím, co inkluze znamená, co od ní očekáváme a kde začíná její skutečná moc. Nesnaží se nabídnout jednoduché odpovědi ani návod, jak „správně dělat inkluzi“. Hledá její odlesky v myšlení, vztazích, každodennosti i společenských strukturách.
První část knihy otevírá filozofický a esejistický prostor pro otázky, pochybnosti a hledání významů. Druhá přináší zkušenosti učitelů, kteří inkluzi každý den utvářejí. Jejich hlasy se setkávají s odborným poznáním i autorským uvažováním a společně skládají obraz inkluze. Od uvědomění totiž vede cesta ke změně. Ne k náhlému zlomu, ale k drobným posunům v tom, jak se díváme na sebe, druhé i svět, který společně vytváříme. O inkluzi nestačí psát ani číst. Inkluze se musí žít.