V Německu mě mohou diváci vídat třeba v televizních pořadech „Wetten, dass…?“ (Chcete se vsadit, že…?) a „Deutschlands Superhirn“ (Německý supermozek). Většinou mě tam představují jako držitele světového rekordu v paměti. A potom předvádím, jak si zapamatuji řadu náhodných čísel či zamíchaný balíček hracích karet nebo jak se naučím jména dvou set lidí za čtvrt hodiny. Mnozí z diváků se ptají: „A jinak je v pořádku?“ Nebo si tajně myslí: „Takové nadání bych chtěl mít taky!“
Ale ono to není tak, že bych to uměl odjakživa. Ve škole jsem nic takového nepředváděl. „Borisi, ty zkrátka nejsi jedničkář,“ řekla mi jednou učitelka latiny, když jsem byl zklamaný, že písemka navzdory mé – podle mého názoru poctivé – přípravě dopadla na čtyřku. Také z angličtiny jsem měl na vysvědčení většinou čtyřku, takže jsem tak tak prošel.
Když jsem se připravoval na maturitu, objevil jsem paměťové techniky, potom jsem studoval fyziku a informatiku, a to díky tréninku paměti už s výbornými známkami. Následovala promoce v oboru psychologie a dnes pracuji v Dondersově institutu pro výzkum mozku, kognice a chování v nizozemském Nijmegenu, kde se v rámci naší pracovní skupiny zabývám tím, co se děje s mozkem při tréninku paměti.
Také působím jako specialista na paměť a mívám přibližně osmdesát přednášek a workshopů ročně – pro firmy, spolky a školy, a to jak v němčině, tak v angličtině a nizozemštině. V letech 2005–2018 jsem s německým týmem osmkrát vyhrál mistrovství světa v paměti, čtyřikrát jsem se v kategorii jednotlivců zapsal do Guinnessovy knihy světových rekordů a své výkony jsem mohl předvést ve velkých televizních show po celém světě, mimo jiné v USA, Rusku, Číně a Japonsku.
Jsem pevně přesvědčen, že to, o čem se dnes mluví jako o talentu a kvůli čemu mě někteří nazývají „supermozkem“, má málo společného s mými predispozicemi, zato velmi mnoho s paměťovými technikami a s tréninkem paměti. Proto se s vámi chci podělit o tyto metody a také o výsledky výzkumů, které ukazují, proč jsou taková ohromná zlepšení paměti možná. I u vás!