
Ondřej Šimetka se mezi lety 1999–2019 pětkrát vracel do Východního Timoru. Celkem zde strávil více než tři roky života. Přijel do země zničené konfliktem a chudobou, kde mezi běžné diagnózy patřily podvýživa, malárie, dengue a panovala tu nejvyšší mateřská úmrtnost v Asii. Novorozenecký život byl spíš otázkou štěstí než medicíny. Byl svědkem budování nové země doslova z popela.
Pracoval jako tropický lékař, porodník, školitel porodních asistentek i lékařů. Po dvaceti letech se stal svědkem mimořádné proměny: poklesu mateřské úmrtnosti o více než 75 %, vymýcení malárie i spalniček a návratu naděje do míst, kde dříve chybělo téměř vše – kromě lidské síly přežít.
Po celou dobu si psal deníky, příběhy a postřehy z každodenní praxe. V této knize je sdílí s nadhledem, humorem i pokorou – skrze silné osudy pacientek, absurdní situace v tropickém zdravotnictví i drobné momenty, které rozhodují o životě a smrti. Text doplňuje historickými a kulturními souvislostmi, které dávají těmto příběhům hlubší smysl.