Pátý díl ediční řady Fenomény nakladatelství Grada přináší po Bauhausu, Janu Kotěrovi, Jožem Plečnikovi a Adolfu Loosovi pohled na Josefa Gočára.
Právě tento architekt je podle odborného hlasování z počátku milénia nejvýznamnější osobností české architektury 20. století. U základů rozhodnutí vydat o něm publikaci v rámci zmíněné série stojí nesmírná architektova pracovitost spolu s odvahou k experimentu a vyvíjející se stylovou rozrůzněností, která se zásadně podílí na dynamické podobě nejen moderní architektury, ale celého moderního umění první poloviny minulého století.
Nejprve si luxus pobytu „na letním bytě“ mohly dopřát jen rodiny vyšších společenských vrstev, teprve po první světové válce si vlastní rekreační objekty začali pořizovat lidé z vrstev středních či nižších. K tomu se přidal tramping jako způsob života v přírodě a s přírodou. Naše kniha přináší vhled do všech těchto světů.
Aby mohla půvabná a čtivá kniha Václava Matouška, předního odborníka na historii letních venkovských obydlí, vzniknout, bylo třeba shromáždit velké množství historických zdrojů, projít desítky kilometrů, hovořit s pamětníky, studovat v archivech, prozkoumat staré mapy a plány, a nakonec z množství podkladů vybrat ty nejzajímavější „modelové“ příklady s často pohnutými osudy rekreačních staveb a jejich majitelů. Autor vybral jedenáct známých letovisek v okolí Prahy, v údolí dolní Berounky (Zadní Třebáň, Hlásná Třebáň, Lety, Dobřichovice, Všenory), na soutoku Vltavy a Sázavy (Pikovice, Hradištko), na potoku Mnichovce (Božkov u Mnichovic), na železniční trati Praha–Olomouc (Klánovice) a v labské rovině (Hrabalovo Kersko).
Za svého působení Adolf Loos mnohokrát zvedl veřejné mínění ve svůj prospěch, to především v souvislosti se svými názory na dobovou kulturu a originálními architektonickými řešeními staveb i interiérů. Těch po sobě zanechal nepoměrně více a jsme rádi, že i v naší republice. Vlastně i v jeho, protože v r. 1918 přijal české občanství. Jeho jméno ovšem rezonovalo i ve významech negativních, trestněprávních. Jak říká poslední věta
naší knihy, Adolf Loos stojí dodnes před námi se svým velkým dílem, stejně jako se svým velkým hříchem.
Kniha o zemích - Japonsku, Austrálii, Tasmánii a Novém Zélandu - je završením trilogie cestovatelsko-architektonických knih Davida Vávry. Prvními díly jsou Tři cesty za architekturou a Jedeme k moři. Kniha je rozčleněna do čtyř celků právě dle procestovaných zemí. Vznikla na základě natáčení dalších dílů pořadu Šumné stopy, spoluautorem je režisér televizního seriálu Radovan Lipus.
Naznačení některých kapitol:
Japonsko - Tokyo, Jokohama, Hirošima, Kobe, Kjoto, současní architekti – Toyo Itó, čeští architekti – Jan Letzel, Antonín Raymond / Austrálie – Perth, Sydney, Melbourne, Canberra, Snowy Mountains, 12 Apoštolů, Alex Jelínek- vizionářský architekt. / Tasmánie – Port Arthur, Lauceston, Hobart, MONA/muzeum/, Joe Chromý, Frank Starý – významní Češi. / Nový Zéland – Maoři, příroda, Puhoi-česká osada, Auckland, čeští zakladatelé moderní novozélandské architektury. Henry Kulka, Irmi Porsolt.
Když směřujeme do Chorvatska, samotná cesta skýtá mnoho mimořádných zastavení. Naše obrazově - slovní putování začne již brněnským funkcionalismem, přes vídeňské kavárny se dostaneme do evropského města kultury Grazu, posléze s Vinnetuem navštívíme Plitvická jezera, nemineme ani Slovinsko ani Slavonii, přibrzdí nás orientální Sarajevo. Zastavíme se v neznámém splitském funkcionalismu, abychom pak křižovali téměř všechny větší dalmatské ostrovy.
Kam nás osobitý architekt a spisovatel David Vávra svými kresbami v knize zavede? Podnikneme s ním cestu za základy naší kultury – do Řecka, cestu do země zaslíbené – do Izraele a nakonec cestu za zázrakem nové civilizace Latinské Ameriky. Originální kresby vznikly nejen během autorových soukromých výletů, ale především během natáčení televizního seriálu Šumné stopy. Nejedná se však pouze o obrazovou knihu. Každá kresba je doprovázena stručnými a hutnými popisky a některé kresby jsou doplněny drobným veršem, v němž je koncentrována celá podstata architektonického historického zastavení.
Projekty, kresby a vize architekta Davida Vávry jsou představeny čtivou formou podobnou té, jaká byla v rámci knih Tři cesty za architekturou a Jedeme k moři. Ty vyšly pod hlavičkou Nakladatelství Grada Publishing v minulých letech. Každou realizaci doplňuje krátký, výstižný a poetický popis, mnohdy doplněný i básní, jež vznikla k dané stavbě. Ve zkratce jsou představeny typické půdorysy, řezy a pohledy a samozřejmě poutavé fotografie daných objektů. Součástí knihy jsou i neuskutečněné utopické projekty a návrhy různých částí nejen pražských čtvrtí. Nedílnou součást tvoří dokumentace divadelních, televizních a výstavních scénografií. Nechybí ani výtvarné artefakty autora ve spékaném sklu, porcelánu nebo perspexu.
Výpravná fotografická monografie přibližuje ve třiceti obrazových kapitolách vývoj architektury v chronologickém řazení od raného středověku do současnosti na příkladech dochovaných a veřejnosti přístupných památek v České republice. Ústředním motivem každé kapitoly je jedna typická stavba nebo větší urbanistický celek, na kterém je možné vyložit obecné rysy daného uměleckého slohu i jeho charakteristické znaky.
