Co v učebnici dějepisu nenajdete
Starověk
20,79 € 17,67 € -15 %Posledné kusy
i Knihu odovzdáme dopravcovi
maximálne do dvoch pracovných dní.
Posledná aktualizácia skladu 11. 12. 2024 9:23
i: 43537 n: 27134649r: 12782 17,67 € 15,02 € -15 %Na stiahnutie ihneď
i: 43795 n: 27166633r: 12782 Zakúpením knihy získavate nárok na darček = knihy zadarmo
Tato v pořadí již třetí kniha od oblíbené autorky historických knih pro starší děti se věnuje období starověku v Africe, Evropě a Asii. Je rozdělena do šesti částí, které vám umožní poznat země i život jejich obyvatel, a to především prostřednictvím pozoruhodných, překvapivých i úsměvných zajímavostí, které v učebnicích dějepisu nenajdete.
Dozvíte se například:
- co si do deníčku napsal před šesti tisíci lety sumerský školáček,
- proč egyptské ženy nosívaly na hlavě homoli tuku,
- jak vypadal neobvyklý egyptský dětský účes,
- že při dobývání Tróje nefiguroval zřejmě dutý kůň,
- jak řecké věštírny podváděly své klienty,
- proč řečtí zemědělci psali dopisy myším,
- proč císař Nero kvákal,
- že v římské říši se otroci prodávali se zárukou,
- co hledal Alexandr Makedonský v Indii kromě lidí s ušima až na zem,
- proč čínská císařská koruna vypadala docela jinak než koruny evropské.
Súbory na stiahnutie
Z obsahu knihy Co v učebnici dějepisu nenajdete
I. ČÁST KDYŽ SE ŘEKNE STAROVĚKÝ PŘEDNÍ VÝCHOD
Navštivme sumerskou školu a sumerské domy
Školy plné hlíny
Nahlédněme do deníčku sumerského školáčka
Podíváme se také do panovnického paláce
… a do hrobky
Od všeho trochu
Novoasyrský král Aššurbanipal II.
Představme si jeho dobré stránky, jimiž se lišil od současníků
Na paláci se samozřejmě šetřit nesmělo
Třešinkou na vladařském dortu Aššurbanipala se stala slavná knihovna
Fénicie – svérázná říše, která dala lidstvu super dar
Pruh území, v němž měla významné slovo příroda
Zdrojem bohatství byli kromě jiného i plži
Lodě a měděné desky proti klounům
Čeho se féničtí námořníci obávali a holubí perlička na závěr
Kartágo fénické i římské a Hanno námořník
Osada, z níž vyrostlo honosné a sebevědomé město
Gibraltaru se nebáli
Konflikty začaly kvůli závisti
Hannibal naučil Římany taktizovat
Proč se Hannibal chystal k Alpám
Sloní intermezzo
Řeky, nemilosrdné Alpy a řecký historik Polybios
Hannibal před římskými hradbami, nevděk a Kartágo „vymazané“ solí
Biblické texty, které historici zbavují zázraků
Proč vzniklo židovské vyprávění plné zázraků?
Deset egyptských ran seslala příroda
Kanaánská města Sodoma a Gomora
Jak se (ne)zbořily cihelné hradby Jericha
David musel zvítězit, neboť obr Goliáš byl nemocný
Babylon – město plné krásy, které nahradila vesnička Bábel
Babylon byl chráněn, rostl do krásy a doplatil na zradu
Od Ištařiny brány po Babylonskou věž
Co zmůže důmyslná obrana proti zradě
Babylon si zamiloval Alexandr III. Makedonský
Podhradí, kam by nás netopýr k obědu asi nelákal
II. ČÁST KDYŽ SE ŘEKNE STAROVĚKÝ EGYPT
Egypt – země, kterou dělil i spojoval Nil
Z bývalého pozemského ráje k Nilu a neobvyklé čapky
Džoser a jeho Sakkára
Imhotep byl moudrý všeuměl
Na pyramidy stačily lidské mozky a obyčejné pomůcky
Stačilo několik odborníků a početný tým najatých dělníků
Několik důkazů toho, proč se Egypťané obešli bez obrů a mimozemšťanů
Finty, jak přemísťovat velké balvany
Přidáme zmínku o jedné supersoše a o podivné lodi
Tzv. faraonova kletba byla vykradačům k smíchu
Údolí králů aneb skalní hroby coby přírodní pyramida, která rovněž zklamala
Ženy na egyptském trůnu
Královna první – Sebeknofru
Královna druhá – Hatšepsut
Myrhovníky v hliněných sudech
Královna třetí – Nefertiti, jež se možná stala králem Smenchkarem
Nefertari – Velká královská manželka
Několik překvapení o Kleopatře VII. a její rodince k pohledání
O sebevraždě Kleopatry historici pochybují – a nabízejí odborné argumenty
Egyptské perličky
III. ČÁST KDYŽ SE ŘEKNE STAROVĚKÉ ŘECKO
Řekové obléhali sedmou Tróju kvůli bohatství
Sedmé město toho jména mělo bohaté obyvatele
Bylo nebylo na druhém břehu Egejského moře
Historici nenechali bez povšimnutí ani Homérova dutého koně
Bitvy, do nichž zasáhl i věštírenský podvod
Bitva u Marathónu, o níž se tradují legendy a chyby
Zajímavosti o odvetných bitvách a Themistoklův promyšlený podvod
Xerxés I. se nedal zdeptat
Každý chvilku tahá pilku aneb nesmyslnost válčení
Řecké věštírny – podvod ve velkém stylu
Dódóna – věštírna nejstarší, využívající břichomluvce
Lebadeia – věštírna nejméně známá a nejpodivnější
Efyra, kde vystupovali živí „nebožtíci“
Mumlající Pýthie snažící se nespadnout z trojnožky
Dva páni „inženýři“, vychovatel a jeden lékař
Archimédés ze Syrakus nedal lidstvu pouze zákon o tělese nořícím se do kapaliny
Herón Alexandrijský a jeho „zázraky“
Ctitelem tělocviku byl Aristotelés, vychovatel Alexandra III. Velikého
Ani Hippokratés z Kosu nebyl neomylný
Jakých zločinů se dopustil řecký sochař na Akropoli
Výuka od píky a skvělá zakázka
Trest za neodcizenou slonovinu a za dvě malé hlavičky
Nová práce a pár kapek zlata
Pomlouvaná Xantipa a Sókratova neznámá obhajoba
Xantipa se hašteřila plným právem
„Mluvka“ si přese všechno zasloužil spravedlivý proces
Škoda, že Sókratés nenapsal ani řádek
Řecké perličky
IV. ČÁST KDYŽ SE ŘEKNE STAROVĚKÝ ŘÍM
Řím – město, které nabízelo činžáky, hluk a zápach
Jak to bylo se založením Říma?
Bohatí žili v domech s vrátným, připoutaným ke dveřím řetězem
Chudí byli rádi za malé byty v činžovních domech
Úzké uličky a trvalý hluk
Problémy se zásobováním vodou a zápachem
Římské impérium vděčilo za svoji moc legionářům
Kdo sloužil v legiích
Rafinovaný výcvik a kalhoty
Pracovní povinnosti legionářů byly různorodé
Proč a kdy se stal Rýn hranicí římské říše
Ztratila se i Devátá legie čítající 5 400 legionářů
Velké říše jsou kolosy na hliněných nohách
Římské závody vozatajů mívaly nesmiřitelné fanoušky
Závodní dráha jako velký pekáč na buchty
Císař musel být viděn
Nero byl milován pouze pět let, pak už jen vyvolával strach
Na počátku vlády si své poddané hýčkal
Když se zhlédl v orientálním stylu vlády, bylo nutno tleskat i jeho kvákání
První puč proti Neronovi a dva dodnes tradované omyly
Zlatý palác si Nero užil pouhých pět měsíců
Pak už šlo vše z kopce
Zdatný Neronův konkurent Caligula
Na závěr přidám krátké zmínky alespoň o dalších čtyřech císařských kruťasech
Nebylo divu, že otrok Spartakus vedl povstání
Trvalo tři roky, než Římané rebelii otroků potlačili
Chyběla koncepce a jednota
Řím se probral k ráznému zásahu
Dodatek neboli post scriptum
Gladiátory bývali nejen otroci, ale i římští císaři a nechyběly ani ženy
Herodes veliký či ukrutný
Vládl svým lidem z pověření římských okupantů
Pilný stavitel
Jedenáct nezvykle odolných pevností
Psí hlavu za vraždění neviňátek si Herodes nezaslouží
Hodlal však dát zavraždit některé Židy kvůli pláči
Římští technici zasloužili jedničku
Římské silnice splňovaly požadavky moderního silničního stavitelství
Alespoň krátkou zmínku o římských mostech
Římský beton měl životnost tisíce let
Cesta k silnému loďstvu vedla přes vynález zvaný můstek
Římská balista se trefovala na cíl, ale někdy měla jen vyvolávat paniku
Největší rampa starověku
Římské perličky
V. ČÁST KDYŽ SE ŘEKNE STAROVĚKÁ INDIE
Vzdálená „nemluvná“ Indie, první kultura a „popletení“ Árjové
Západoindická kultura u řeky Indus, vypálené cihly a železniční trať
Dovolme Mohendžodaru, aby se pochlubilo
Tehdejší Indie se uzavřela světu a pouze obchodovala
Okupanti zvaní Árjové aneb Hitler to popletl
Východoindická říše a zahraniční „zpravodajové“
Nandové a zvídavý Alexandr Makedonský
Maurijští poddaní si příliš nepomohli a proč měl nový král javaní
Čandraguptův trvalý strach z palácového převratu
Ašóka nebyl milovaným a obletovaným princátkem a dopustil se „kotrmelce“
Skalní nápisy a sloupy
Co nám o Indii prozradili Řekové
Sušruta – lékař, který si bral někdy na pomoc mravence
Nejen mravenčí šev
Důvěra, správné pokrmy i prevence
Indické perličky
VI. ČÁST KDYŽ SE ŘEKNE STAROVĚKÁ ČÍNA
Jak Číňané bydleli
Bydlení podle klimatu
Rovné „devítkové“ ulice a střechy vracející zlé duchy do vesmíru
Protipožární nařízení zakazovala červené cihly a topení v kamnech
Péče o zdraví, znalosti a pojetí spravedlnosti
Využívání znalostí se vyplácelo
Tímto tě odsuzujeme k trestu…
Paní, nesu vám čínské psaní
Začátek historie čínského písma začal u věštebných kostí
Představuje se čínské písmo
Destičky, hedvábné stuhy, rydla a štětečky z krysích chlupů či velbloudí srsti
Cchaj Lun (* 62, † 121) – čínský úředník, ministr orby a (ne)vynálezce
Nejpravděpodobnější způsob Cchaj Lunovy výroby papíru
Jednomu z mála moudrých panovníků se nesplnil jeho sen
Pomohli mu dva zahraniční rádci
Císař se naučil nosit neobvyklou císařskou korunu a získal si respekt poddaných
Sen o předlouhé vládě jeho dynastie, touha po nesmrtelnosti a poslední cesta
Změnu k horšímu předvedl jeho mladší syn
Hýčkaný bourec morušový a jiná zvířena
Proč housenky „píšou“ hlavou osmičky?
Číňané a sloni
Pojďme si na závěr dát kachní vejce a vlaštovčí hnízda
Čínské perličky
O autorovi
Jarolímková StanislavaStanislava Jarolímková se narodila v Praze a už na střední škole ji zajímala méně známá, nepřesná, či dokonce chybná fakta, která se snažila uvádět na pravou míru. Brzy mívala takovýchto poznámek plné sešity, a protože se o ně chtěla podělit s dalšími milovníky historie, vystudovala žurnalistiku. Po absolutoriu pracovala jistý čas v malé redakci a poté se na nějakou dobu vzdálila ze světa médií kvůli tamním poměrům. Po sametové revoluci, kdy se jí po psaní již stýskalo, se roku 1991 rozhodla, že půjde tzv. na volnou nohu. Začala pracovat pro více než deset předních pražských novin a časopisů, jimž dodávala články různých žánrů. Těšilo ji, že psala o tom, co ji zaujalo, a že redakce i čtenáři měli o její texty zájem. Pracovala také pro rozhlasový pořad Kolotoč, pro televizi (mimo jiné psala scénáře pro Přemka Podlahu) a sedm let mívala vstupy v pořadu Jana Rosáka Šťastnou cestu.
Knihy začala psát v roce 1999, a jelikož chtěla, aby byly po odborné stránce bezchybné, na každou si najímala lektora z příslušného oboru, což dělá dodnes.
Zpočátku volila především zdravotnická témata, ale pak ji zlákala pragensia – knihy pojednávající o Praze. V nich nabízela texty například o tom, že za založení Prahy mohli Tataři, že Šemík s Horymírem nemohl skočit z Vyšehradu, že se na Václavském náměstí lyžovalo, kde a kdy se začaly vyrábět hašlerky či že Slavín není jiný název pro Vyšehradský hřbitov.
Třetí skupina jejích knih se věnuje českým i zahraničním slavným osobnostem. Lze se v nich například dočíst, že Jan Hus musel vědět, že se z Kostnice už nikdy nevrátí, že americký prezident George Washington nebydlel ani den v Bílém domě nebo že Marie Terezie sedávala v pracovně u otevřeného okna i v mrazech a její manžel za ní přicházel v kožichu.
Dalším jejím oblíbeným tématem se staly různé historické zajímavosti, jako třeba že egyptští panovníci nosili místo koruny svérázné čepičky, odkdy se používaly plomby, jak vypadala „jednonohá“ lokomotiva, jak se bydlelo v činžovních domech starověkého Říma či jak převážel kartaginský rodák Hannibal své slony přes řeky.
V současné době píše také knížky pro starší školáky, kteří se v nich mohou dozvědět, jak žili v minulosti naši předkové: například k čemu jim sloužily hrkavice, jak vypadaly haltýře, kde se vzal hastrman, proč se musel měnit písek v přesýpacích hodinách či kdy u nás jezdily na železnici vagony bez střechy.