Ukradená data
Co vyprávěla myš
Titul je vypredaný
r: 8725 8,11 € 6,89 € -15 %Na stiahnutie ihneď
i: 22566 n: 24798936r: 8725 Zakúpením knihy získavate nárok na darček = knihy zadarmo
Originální detektivní příběh s prvky sci-fi je určen převážně pro kluky od 10 let. Zavede je do prostředí moderních technologií, které hlavní hrdina, třináctiletý Bert, dokáže využít při řešení záhady ukradených informací. Čtenáři se mohou těšit na zábavné příhody živých i neživých myší, na skvělou spolupráci Bertových techno-přátel, honičky v autech (včetně popelářského) a nakonec společné odhalení pachatele, se kterým všichni hrdinové svedou finální napínavý souboj. Kniha je psána hravým jazykem a není v ní nouze o situační a slovní humor.Špatně slyšící Bert má zvláštně seřízené naslouchátko. Díky tomu zjistí, že do koše, kam se v bazaru odkládají vysloužilé počítačové myši, se nastěhovala šedivá myška s pištícími mláďaty. Aby malé myšky udržela v klidu a majitel krámku na ně nepřišel, začne počítačová myš s prasklým hřbetem vyprávět ztichlým myšátkům svůj neuvěřitelný příběh. A překvapený Bert oběma myším světům rozumí. Naštěstí! Jinak by se nemohl zapojit a společně s tak úžasnými pomocníky zachránit nejméně půlku světa!
Súbory na stiahnutie
Recenzie
Miroslav Adamec
Ukradená data aneb Co vyprávěla myš
Ilustrace: Mirek Vostrý. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2015.
Miroslav Adamec prokázal svůj mnohostranný umělecký talent především v tvorbě literární, televizní a scénáristické, určené dětem i dospělým. Dětským čtenářům a posluchačům adresoval zvláště pohádky (viz autorský portrét).
Knížka Ukradená data představuje v jeho dosavadní tvorbě pro děti novum. Autor totiž napsal jedinečný dobrodružný příběh, v němž umně zkombinoval žánrové postupy a prvky detektivní, vědeckofantastické, pohádkové, ale o hororové a groteskní. A navíc – příběh aktuální, renomovaně a poutavě přibližující, ba zdůvěrňující současným dětským, zejména klukovským recipientům prepubescentního a pubescentního věku a spontánním uživatelům elektronické a digitální komunikace, podivuhodný svět moderních technologií.
Hlavní hrdina příběhu – „páťák“ Bert – je handicapovaný; špatně slyší, proto musí používat naslouchátko. Při jeho seřizování se náhle stane zázrak. S úžasem zjistí, že začíná rozumět řeči živých a počítačových myší, nacházejících se v bazaru jeho souseda a dospělého kamaráda Toma, technického nadšence a všeuměla. Od tohoto okamžiku se jeho život radikálně mění. Vydává se na dobrodružnou anabázi, během níž se snaží vyřešit záhadu elektronických dat, odcizených z trezoru francouzského velvyslanectví. Krádež má na svědomí geniální vynálezce Mořic, ztělesnění všeho zla. Pokusy provádí hlavně na rostlinách (listy palem fungují jako nosiče dat a špioni). Díky nejvýkonnějšímu procesoru světa dokáže ukradené informace zpracovávat i ve vizuální podobě. Chce se stát vládcem světa. Svými experimenty ohrožuje samu existenci lidstva (jde o ústrojné využití prvku sci-fi, ale i fantasy).
Poslušný vykonavatel jeho vůle – prostoduchý Viktor – je spíše směšnou figurkou.
Do Bertova dramatického a podle očekávání vítězného zápasu s nebezpečným a protřelým padouchem se solidárně zapojují všichni jeho přátelé, zvláště vysloužilé počítačové myši, šedivá myška se svými mláďaty, řidič limuzíny francouzského velvyslance Pierre, bývalý Mořicův spolužák Bláha i dvojice popelářů. Přitom je neustále prověřována trvalost kamarádství mezi Bertem a jeho vrstevníkem Kájou.
Dějové napětí vrcholí v momentě, kdy počítačová myš Visule zachrání Bertovi život a současně Moříce svérázným způsobem zneškodní. Svůj hrdinský čin doprovází humorným komentářem. Tento černý humor pobaví zejména čtenáře dospělé. (Přiškrcováním totiž udržovala muže v takovém nedostatku kyslíku, aby byl po zbytek života bezstarostně veselý! Mentálně na úrovni zploštělého drátu v koutě.)
Konec příběhu vzbuzuje rozpaky. Je poněkud nejasný a jakoby nastavený. Bert se sice stává mediálním hrdinou (svolává tiskovou konferenci) a dokonce se neskromně prohlašuje za génia, ale naléhání myší, aby při výslechu na policii neprozradil, že mu pomáhaly, je jaksi nepatřičné. Rodina i škola tu kupodivu sehrávají zanedbatelnou roli. Poslední kapitola vyznívá jako oslava klukovského kamarádství.
Protagonista knihy, jedináček Bert, je velkoměstský chlapec, žijící ve spořádané a fungující rodině. Jeho zdravotní handicap – nedoslýchavost, se zázračně proměňuje v přednost. Je to především hrdina vzorový, s nímž se mohou jeho vrstevníci při prožívání příběhu v mnohém poměřovat a identifikovat. Je odvážný, statečný, samostatný, rozhodný, přemýšlivý a kamarádský, s přehledem řeší problémové situace, dokáže být obětavým a solidárním ochráncem slabých a ohrožených, ale i kritickým vůči dospělým. Čtenáře může zaujmout i svým hudebním nadáním (hraje na klavír a komponuje), případně znalostí francouzštiny. Jinak se jeví jako typický představitel nové generace poučených a běžných uživatelů moderních technologií. Dobrodružný příběh si vyžádal i hyperbolizovaného klukovského hrdinu. Bert se svými přáteli čelí zločinu ohrožujícímu lidstvo a zachraňuje svět.
Zvláštní pozornost vzbuzuje Bertova věkově nepřiměřená mluva, projevující se hlavně ve vztazích a v chování k dospělým postavám příběhu. Deseti až jedenáctiletý chlapec tu působí suverénně, prostořece a přemoudřele, zkrátka neautenticky. Při dialozích s Tomem je neuvěřitelně vtipný, řidiče limuzíny francouzského velvyslanectví žoviálně oslovuje křestním jménem a občas mu i tyká, smýšlí o něm naprosto nedětsky (…pro chlapy, co mají z pleše mindrák, je ideální zaměstnání dělat diplomatického šoféra.), o jednoduchém zahradníkovi kybernetového zločince Viktorovi soudí, že blb se smyslem pro legraci není tak častý případ, popřípadě…někdy je výhoda potkat blba, který nečte noviny (?), neposlouchá rádio (?) a má tupý mobil, s kterým nelze surfovat, a dvojici popelářů bezostyšně telefonuje: Kde jste, chlapi? Dlužíte mi službičku, chlapi. Ke kamarádu Kájovi se zase obrací s „dospěláckou“ replikou: Sedíš tu jako důchodce, jenom ti holubi u nohy ti chybí! A k počítačovým myším promlouvá jako expert: Myslíte, že budete kompatibilní? Racionální Bert také věří nikoli na duchy, nýbrž na zhmotnělé siločáry, používá novotvarů, jako např. deletegantní doba a při dramatických jízdách v diplomatické limuzíně ho napadají jen samé neobvyklé výrazy, ustálená spojení a rčení, nepochybně obohacující i slovní zásobu potenciálních dětských čtenářů. V jiných souvislostech zase překvapuje výrazy jako šarmantní, evolučně, akcie, extáze, fyziognomie nebo dysfunkce. Dlužno ovšem dodat, že jeho vyjadřování obsahuje i dostatek slov věkově adekvátních.
Autor knihy dětským čtenářům svérázně, sugestivně, s humorem a vtipem sobě vlastním představuje svět moderních informačních a komunikačních technologií především prostřednictvím antropomorfizovaných počítačových myší (vypravěč příběhu Jizvák, Kapitán Polic…, Pusinka, Visule ad.). Pocity, názory, představy i řeč těchto postav jsou velmi svérázné, neboť hodnotí a srovnávají jim nesrozumitelný a podivný svět lidí svým „elektronickým“ pohledem (např. Visule: Ve mně byste elektron nedohledali. Zkusila jsem po našem vyjádřit obdobu, krve se nedořezat…). Přitom si však zachovávají charakteristické vlastnosti spjaté s profesí svých původních majitelů nebo s nápadným povahovým rysem. (Pusinka: Nevím, co jiného se dá čekat od policejní myši, než že vás jednou seřve a poručí dát obě klikátka na zem. Apod.). Konfrontace obou světů se pak stává vděčným zdrojem humoru.
Přibližování nových technologií současné generaci dětí a mládeže, ať již ve vyjadřování dětských, dospělých, či personifikovaných myších hrdinů příběhu, se také promítá do frekventovaného výskytu příslušné terminologie, zahrnující i slova slangová, expresívní, nespisovná a neologismy (např. SIM karta, USB konektor, Google mapy, You Tube, software, displey, notebook, pixel, mód, bluetooth, ale i auťák, stáhnout přes wifinu, mít coming out na cloudu, vygooglovat, strimovat, opgrejdovat, odendrovat atd.). To ale předpokládá odborně fundovaného a zkušeného uživatele elektronické techniky. Obávám se, že zvláště prepubescentní čtenáři (případně čtenářky) mnoha těmto výrazům ani v syntaktickém a sémantickém kontextu neporozumí. Vyšší nároky na čtenářskou sečtělost dětí budou klást i četné literární aluze (O. Shatterhand, Šeherezáda, James Bond aj.).
Příběh se vyznačuje všemi atributy dobrodružného a detektivního žánru. Při jeho fabulování autor prokázal mimořádnou invenci. Mladého čtenáře totiž udržuje v permanentním napětí. Všichni kladní hrdinové se ocitají v mnoha nebezpečných, zdánlivě neřešitelných situacích, v nichž je ohrožován i jejich život. Bert tyto situace zvládá bravurně, jako klasický akční hrdina: svou chrabrostí, bleskovými nápady, s pomocí věrných přátel i šťastných náhod. Jako moderní dítě ovšem dovede perfektně využít všech svých znalostí, schopností a dovedností spjatých s osvojováním nových masmediálních komunikací a technologií. Napínavost příhod umocňují i motivy tajemství, záhad, falešných stop, pátrání a pronásledování, postupného odhalování zločincovy identity, nečekané zrady, časté přerušování vypravěče v nejdramatičtějších okamžicích, dohady, glosy a reakce jeho fiktivních posluchačů – počítačových a živých myší, i expresivita dikce, zdůrazněná graficky (až přemírou vykřičníků a otazníků). Grafika tu má i významotvornou funkci.
Dobrodružný a detektivní aspekt knihy prozrazují i názvy jednotlivých kapitol, zároveň vytvářejících její dramatickou osnovu, neustále podněcujících pozornost, zájem, citovou, myšlenkovou i obraznou odezvu a součinnost dětských čtenářů. Ostatně – autor s nimi nezřídka navazuje kontakt, oslovuje je a motivuje k recepční aktivitě. Jako vševědoucí tvůrce vstupuje do příběhu, napovídá, předjímá dějové sekvence, objasňuje stylisticky příznaková slova i význam méně srozumitelných výrazů a vazeb. Žánr sci-fi se tu uplatňuje v prognostickém zření moderní technologie a jejího možného zneužití (ve varovném mementu) i v mezinárodní a světové dimenzi záchranné akce. Pohádkovost vyprávění se projevuje především zázračnou schopností dětského hrdiny rozumět řeči počítačových i živých myší, jejich antropomorfizací, symbolikou a podobenstvím a také nesnadným vítězstvím dobra nad zlem a jeho potrestáním. Je však diskutabilní, jak budou chápat a interpretovat žánrovou kontaminaci knížky v její celistvosti dnešní prepubescentní, eventuálně pubertální čtenáři.
Charakteristickým rysem příběhu je všudypřítomný humor, odlehčující napětí: situační, charakterový a především jazykový. Zdá se, že při jeho tvorbě se sám autor náramně baví. Uplatňuje přitom širokou škálu uměleckých prostředků: hyperbolu, kalambúr, amfibólii, paradox i nonsens. Vrcholné komiky, občas přecházející do grotesky, dosahuje zvláště v trefných dialozích a komentářích počítačových myší. Pisatel nachází zalíbení rovněž v humoru intelektuálním, často založeném na slovní hříčce. Ten ocení zejména čtenáři dospělí. (Např. Tom sáhne do elektrické zásuvky, aby mohl během schůzky s dívkou jiskřit vtipem. Po rande s ní byl nabitý kladně.) Sporadicky se v knížce vyskytne humor černý (např. Tom si nastavil regulátor na křesle probíjejícím na 3. Polohu 6 používají v americké věznici při trestu smrti.), prvoplánový (deformovaná čeština, kapitoly o policistovi – smraďochovi nebo Tomovi – nakažlivém svědivci) i nevhodný (Bert by uměl vypadat nenápadně, i kdyby si sedl na Václaváku na koně za Vaška.) Autorova rozverná hra se slovy se však v některých situacích jeví jako samoúčelná (Na Bertův výrok Čáry máry odpovídá Tom Pod kočáry. Aj.).
V jazyce a stylizaci příběhu M. Adamec maximálně a promyšleně využívá všech potencí mateřštiny, a to zvláště ve funkci charakterizační, typizační a komické. Dětský čtenář se tu nezřídka setkává nejen s příslušnou terminologií, nýbrž i se slangem a argotem, slovy citově zabarvenými (familiárními a pejorativními), knižními, hovorovými a nespisovnými, s novotvary i módními obraty (např. srabík, fofrem, telka, čuřina, práskač, volavka, klikař, šmak, magor, blb, zloun, šmírovat, pokecat, zašít se, fachat, švidrat, špionit; prdly mi nervy; To dáme!). Přes autorovu zjevnou snahu o rozhojnění pasivního i aktivního slovníku dětského čtenáře i jistou atraktivnost výraziva, evokující jeho pozornost, se nelze zbavit dojmu, že adresátem je tu především teenager, nebo dokonce čtenář dospělý.
V užití obecné češtiny se ojediněle projevuje nedůslednost (v typu: seš vůl, ale jseš, kluku, blbej či housle jsou drahý). Pravopisná a gramatická pochybení se v knize vyskytují jen výjimečně (např. …cédéčka, všechny měly jedno společné, byly svěže zelené.). Nicméně jazyková korektorka Gabriela Janů odvedla perfektní práci.
Dobrodružné a humorné vyznění knížky zdůrazňují dynamické černobílé ilustrace Mirka Vostrého, zachycující její nejdramatičtější situace a zpravidla ve zkarikované podobě představující i její hlavní hrdiny. Tendují ke komiksovému výrazu. Ústrojně doplňují text a činí ho srozumitelnějším. Dětské čtenáře nepochybně zaujmou.
V záplavě současné nově vydané beletrie pro děti a mládež je to kniha svou tematikou i uměleckým pojetím výjimečná a nepřehlédnutelná. Dětským čtenářům elektronického věku poskytne zábavu, vzrušení i poučení. V některých aspektech (viz uvedené připomínky) však přesahuje jejich recepční kompetenci a směřuje spíše ke kultivovaným čtenářům teenagerského věku (tu by mohl ověřit teprve konkrétní výzkum). Publikaci lze doporučit k druhému vydání.
V Českých Budějovicích 2. 12. 2016 Doc. dr. Jaroslav Toman, CSc.
recenzent
O autorovi
Adamec MiroslavNarodil se v roce 1957, je spisovatel a scénárista. V roce 1983 vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Napsal mnoho časopiseckých a rozhlasových povídek a her. S Halinou Pavlowskou spolupracoval v letech 1984–1987 na televizních hrách Berete se dobrovolně, Šaty až na zem a Máme se rádi. Mezi jeho další televizní tvorbu patří mikrokomedie Kalkula balí za vás z roku 1984, televizní hra Kaštan pro štěstí (r. 1987), komedie Učitelky s praxí (r. 2007) a večerníček Berta a ufo (r. 2007 a 2009). Je také autorem pohádek Pohádkové počasí (r. 2008) a Škola princů (r. 2010). Z televizní tvorby je třeba zmínit i 10dílný seriál Proč bychom se netopili (r. 2009), který napsal společně se Zdeňkem Šmídem. Jako scénárista se podílel na filmu pro děti Uf oni jsou zase tady (r. 1989), pro který zpracoval také námět. Je autorem námětu a pilotního scénáře k sitcomu Hospoda (NOVA 1994). Podílel se na scénáři krátkometrážního filmu Šla nanynka do zelí (r. 2003). Napsal námět, scénář i texty písní pro první český 3D filmový muzikál V peřině. Mezi jeho knižní tvorbu patří román pro dospělé Trezor s kódem sex, Teprve v nebi jde o život, novela Volejem a peřejemi, knížka pro děti Sluneční hroch Oranžoch a leporelo Sluneční hroch Oranžoch. Podle televizní pohádky vyšla rozšířená knižní verze Škola princů a také muzikál V peřině se dočkal knižního vydání.
www.adamecmiroslav.cz